Aneb, velké natáčení ve filmových ateliérech na Barrandově pro americkou Coca Colu.

Odpověď na Vaši první otázku zní: bohužel ne. Tuto reklamu jsme nenatáčeli my. Ale měli jsme možnost se natáčení zúčastnit, a protože to byl obrovský zážitek, chceme se s Vámi o tuto zkušenost podělit.

Točilo se v Praze na Barrandově a začátek byl pro celý štáb v 5 hodin ráno. V propozicích bylo napsáno jasně: „počítejte s celým dnem práce, musíte být neustále k dispozici.“ Jsme z Brna. A to znamenalo, vyjíždět z Brna spojem v 00:05 abychom byli ve 2:35 v Praze. (Ostatní spoje již byly vyprodané) A pak taxíkem nebo Uberem do Ateliérů. Protože noční MHD v Praze, Pražáci prominou, stojí za naprostý… houby. Zlaté brněnské rozjezdy!!! Sláva Brnu.

Aby to nebylo tak jednoduché, byl právě tuto noc posun času. Takže i když měl autobus 45 minut zpoždění a příjezd by byl za normálních okolností kolem 3:15 díky posunu času, jsme dorazili ve 2:15 a tedy vlastně ještě dřív, než kdyby autobus zpoždění neměl 😊.

Ráno v Praze

V Praze jsme si zavolali Uber a velice veselý a usměvavý řidič z Ukrajiny nás zavezl za 240Kč až na místo. Po cestě jsme zvládli dát i benzínku s kávou, a to bez přirážky od řidiče. Výlet nám začal fanfárově, a my se těšili na celý den a celé natáčení.

Do ateliérů jsme dorazili ve 3:30 – hodinu a půl před začátkem. Kafe z benzínky a kniha nám zkrátili čekání.

Kolem 4:30 se sjely první zásobovací vozy, které měly na starost zázemí a zásobování pro štáb, herce i komparz. Pánové vynášeli z vozu hromady jídla a pití, krabice s jednorázovým nádobím, várnice s horkou vodu na čaj a kafe, stoly, židle a ubrusy.

Jde se na to

Kolem 5 hodiny přijel štáb a začal se trousit komparz.

Komparz má svou samostatnou místnost bokem od herců a štábu. Je tam teplo, zázemí, občerstvení a toalety. Ráno probíhá prezentace účastníků, instruktáž a kostýmová zkouška. Na plac se nesmí nosit mobily ani v průběhu natáčení fotit. Nevěřili byste jak bylo těžké tohle pohlídat. Koordinátor pravidelně sbíral na place mobily od lidí, kteří si je propašovávali zastrčené do ponožek, kapes a podprsenek.

Štáb má vybavení mnohem luxusnější a pohodlnější. Gauče, stolky s občerstvením, raut a samostatné zázemí hned vedle ateliéru. Tím ovšem nechceme říct, že se štáb povaluje a cpe se. Vůbec ne. Od samotného rána všichni kmitali a ateliér vypadal spíš jako malé mraveniště. Zatímco komparz v klidu posnídal, převlékl se do kostýmů a navštívil maskérnu, štáb dolaďoval kulisy, světla, vybavení „bytu“ ve kterém se reklama odehrává. Ladili varianty scén, osvětlení, testovali vysílačky, aby byli všichni neustále ve spojení, a s herci řešili pojetí reklamy a své představy. Díky tomu, že se jednalo o nadnárodní reklamu, zaměřenou na mistrovství světa ve fotbale a hlavního sponzora Coca colu, bylo na místě hodně lidí, kteří do vzhledu reklamy měli co mluvit. A to je vždycky komplikace.

My jsme v noci spali pouhé 2 hodiny v autobuse mezi Brnem a Prahou a tak nám párky s hořčicí a silné kafe, přišly na snídani vhod.

Kolem 6:30 bylo všechno ready a šlo se na plac.

Natáčení

Nejtěžší bylo zkoordinovat komparz a posadit je, nebo postavit na svá místa. Pohled do „obýváku bytu“ naaranžovat tak, aby vypadal realisticky a přitom hezky. Na konferenčním stolku bylo nachystané jídlo a pití na párty, pizza, chipsy, sendviče a popcorn a samozřejmě nesměla chybět naaranžovaná Cola, postříkaná rozprašovačem, aby vypadala pěkně vychlazeně. Stolek neustále někdo upravoval a vylaďoval, aby vše bylo vidět tak jak má. Stejně tak se věnovala pozornost samotnému herci a komparzu. Maskérky pobíhaly po place a přepudrovávaly nosy, čela a tváře všem, kdo se ve světlech podivně leskli, nebo vypadali nepřirozeně.

Je zajímavostí, že u reklamy se Cola ředí jakýmkoliv bublinkujícím průsvitným nápojem – třeba Spritem, protože na záběrech působí originální Cola příliš tmavě a nápoj je moc černý. Díky ředění, jsou vidět bublinky, lépe se láme světlo a nápoj vypadá, prostě jako z reklamy.

Pak začíná pro komparz ta nudná část. Aranžování a neustálé opakování pohybů a scén. Každý záběr několikrát v různých variantách, aby se pak vybral ten nejlepší. Pak znova každá scéna, ale z jiné kamery, z jiného úhlu a na závěr samozřejmě detaily na herce, a colu. Celé dopoledne proběhlo opakováním scény z „bytu“ v různých obměnách, z různých pohledů a natočené v různých emocionálních variantách. Na gaučích seděli zástupci Coca Coly a markeťáci, kteří se starali o propagaci MS ve fotbale, bedlivě sledovali natáčené záběry na tabletech a obrazovkách, a dávali režii a štábu zpětnou vazbu. Proto, se některé scény točily opakovaně, dokud nebyli všichni zcela spokojeni. Pak se to samé točilo znova, ještě se zelený plátnem, protože se v reklamě počítalo s vizuálními efekty. Na místo některých „herců z komparzu“ budou skuteční fotbalisté. Ty tam bude potřeba „naklíčovat“ a to se dělá díky zelenému pozadí.

Zajímavostí bylo, že štáb byl z části německý, anglický a z části samozřejmě český. Samotný herec byl Američan, černoch. Komparz se skládal z Čechů a Češek, Vietnamců, černochů a černošek a na místě bylo i několik Rusek. Tím pádem byl komunikační jazyk pro všechny angličtina. A pokud někdo nerozuměl, musel se doptat kolegů, co se zrovna říkalo.

Odpolední program

Odpoledne se změnila scéna. Štáb měnil světla, přesouval kamery a testoval různé úhly záběrů. Několikrát se změnily světla, protože tato scéna se měla odehrávat na malé chodbičce před „bytem“, a bylo potřeba, aby vše vypadalo věrohodně. Komparz a herci měli tedy čas se najíst a odpočinout si.

Na nás po obědě dolehla krize. Přeci jenom 2 hodiny spánku, nejsou nic moc. A celý den jsme byli na nohách. Na odpočinek nebyl čas. Takže jsme si po jídle položili hlavu na stůl, a podobně jak to dělají opilci v hospodě, jsme na tom stole usnuli. Spánek to byl neklidný, mělký a krátký, ale pomohl. Před natáčením jsme museli nechat zamaskovat červená otlačená čela.

Pokud si myslíte, že hrát v divadle, nebo ve filmu je velká pohoda, tak Vás musíme vyvést z omylu. Herec musí každou scénu nesčetněkrát opakovat, a komparz jede to svoje také pořád dokola. Navíc občas je potřeba být v nepohodlných pózách, držet těžké rekvizity, být namačkaní v chumlu, a to se občas může stát, že lidé začínají ztrácet nervy. Zejména slabší jedinci, mohou nést takové situace těžce, a rovnou mohu konstatovat, že herectví v takovém případě, není pro ně.

Ani tohle natáčení nebylo výjimkou a jedna mladá slečna komparzistka ztratila nervy a začala u scény, která se odehrávala právě v takovém chumlu vyšilovat. Všem nadávala, že jí dýchají do ucha, že se na ni všichni schválně mačkají a že na ni sahají. Šermovala prstem s dlouhým rudým špičatým nehtem a všem vyhrožovala. Nakonec musela odejít, a scéna se točila znova bez ní.

Režisér byl naštěstí kliďas. Byl přísný, ale po nikom se nevozil, nic nekomentoval. A pokud měl z něčeho nebo z někoho nepříjemné pocity, nechal si je pro sebe. Věděl, že je potřeba na place pozitivní atmosféra, aby vymáčkl z herců a komparzu co nejvíce energie, která byla pro reklamu potřeba.

A jdeme do finále

Kolem 19 hodiny večer přišel koordinátor herců a komparzu do šatny a říká: „Tak bohužel, některé scény se nepovedly a bude se natáčet asi tak další 4 hodiny.“ Ty zděšené pohledy, byly k nezaplacení. Pak se začal smát: „Kecám! Máme hotovo, jde se domů“.

Štáb samozřejmě zůstával na místě. Dotáčely se chybějící scény prázdného bytu, záběry na hlavního herce z různých úhlů a vše co chybělo a kde již nebyl komparz potřeba. Takže samotný štáb zůstával na místě minimálně do 22:00 hod.

Byl to náročný den. A my se vraceli vlakem do Brna. Plni dojmů, zkušeností a nadšení do naší další práce, která je sice občas náročná, ale zábavná.

Náš zkušený tým, Vám pomůže a poradí s čímkoliv. Stačí se nám ozvat.